Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seObecná kunologie - kritický pohled
Autor
Noe1
Uveřejnění díla Obecná kunologie autora Dixie na Písmáku znamená po Českou, či dokonce Evropskou kunologickou literaturu zlomový moment, srovnatelný s tím co bylo pro ekonomy vydání Smithova Bohatství národů či pro cimrmanology první objev liptákovské truhly. Autor ve svém díle nezapře svoji profesi; vědecky erudovaný, hutný až těžce stravitelný obsah podává s rozšafnou lehkostí zkušeného pedagoga, hovorovým jazykem blízkým postpubescentním čtenářům a mladým adolescentům.
Dílo je rozděleno na 6 oddílů; v každém oddíle se autor věnuje jednomu druhu kuny. A zde je má první namitka - nevyvážený poměr jednotlivých kapitol. Mnohem větší pozornost věnuje například Kuně pernaté, převažujícímu druhu v regionu Šluknovska a Ralska a v městském parku v České Lípě (založeném okrašlovacím spolkem České Lípy dne 3. dubna 1875 na zasypaném cihlářském rybníčku) a téměř ignoruje ( pouhých sedm řádek) na jižní Moravě, Mělnicku, Karlštejnsku a dokonce i Mostecku nejhojnější Kunu vinnou. Rovněž zůstává otázkou, proč autor zařadil do díla Kunu Robinzonovu, která po rozdělení Československa na našem území nežije. Pro tento fakt mám tři možná vysvětlení: jednak se chtěl zavděčit zahraničním - zejména maďarsky mluvícím kunologům z jižního Slovenska, jednak mohl podlehnout lobingu ze strany nicku Friday (avi). Třetím, nejpravděpodobnějším, důvodem je jistá nostalgie, se kterou se českoslovenští kunologové vrací k dnes již překonanému Salingerově díle o výskytu kun na Žitném ostrově „Kdo chytá v žitě“.
Nyní se však dostávám k jádru své kritické poznámky. Pro mne je naprosto nepochopitelné, že autor zcela opomněl ve svém díle známý a rozšířený druh, Kunu hadí (Martes Serpentinica). Budiž mu omluvou, že tento drobný a štíhlý zástupce čeledi Mustelidae byl na Českolipsku vyhuben již v třicátých letech minulého století, pravděpodobně v důsledku řádění sudetoněmeckých bojůvek, kterými bylo toto milé zvířátko označeno za „židobolševický švajneraj“ a na potkáni hubeno. Dodnes je ovšem běžné v některých oblastech České republiky: Na Kunínsku, u Kunovic, v okolí Kunštátu a Kunratic. Své druhové jméno získala tato šelma díky štíhlé a dlouhé fyziognomii trupu, podle své příslovečné mrštnosti (jeho lidové označení se dostalo i do lidových písní - známá je například píseň „To neznáte Hadimršku“), a zejména podle způsobu lovu kořisti. Samečkové tohoto druhu kun se totiž vrhají na hrdla kořisti a škrtí ji. Samičky loví své oběti ještě rafinovaněji - na podzim napichují na stébla trav zralé plody rulíku zlomocného a suší je na slunci. Sušené plody uskladní ve své jamce; před lovem je žvýkají a roztírají si vzniklou kaši předními packami na zuby. Výsledná látka je vysoce toxická a bezpečně ochromí kořist do velikosti sněžného králíka. Jak trefně poznamenal přední brněnský kunolog Dr. Zajíček „samičky dovedou jednoho votrávit“.
Přes tyto drobnější i zásadní výtky lze dílo považovat za vědecky i literárně zdařilé a v kontextu tohoto - kuny obvykle opomíjejícího - servru ojedinělé. Přeji autorovi mnoho sil a úspěchů, při další popularizaci obecné kunologie mezi širokou Písmáckou veřejností.